Přijde mi, že i díky „absenci“ plen spolu mnohem víc komunikujeme – at žije BEZPLENKOVÁ KOMUNIKAČNÍ METODA!
Jak o sobě ráda prohlašuju – jsem líná – a proto hledám co nejjednodušší cesty. Většina nastávajících prvomatek si položí otázku (spolu s miliónem dalších), jaké bude jejich ratolest užívat pleny. Já si byla jistá, že půjdu do látkových kvůli ekonomickému i ekologickému dopadu. Začala jsem se pídit po nejlepších a zjistila jsem, že snad ani není proboha možný, aby bylo tolik druhů! Tehdy jsem si vzpomněla, že jsem slyšela o nějaký bezplenkový metodě a i když mi to přišlo snad ještě šílenější, začala jsem se bavit s holkama, který tak odchovaly svoje plůďata. Ocenila jsem především tyto rady:
„Hlavně to moc neřeš!‘
„Dej to dítě nad misku, když se vzbudí.“
„Ze začátku jsou jak průtokový ohřívače vody, tak koj nad miskou rovnou.“
„To poznáš, když bude chtít.“ (taková zdánlivě rada na nic… rozvedu dál)
„…a hlavně klid a moc to neřeš, každá ušetřená plína dobrá, no ne?“
Dostala jsem dvě misky od kamarádek a říkala jsem si, že to zkusím až se mi bude nějak po porodu chtít.
Kdy se mi začalo chtít bezplenkovat? Přesně druhý den po porodu, kdy jsem měla maličkou převážně nahou na sobě a kojila a ona se na mě tak lepila těma plastovkama, a byla z nich TAK SMRADLAVÁ, tak jsem si řekla, že to zkusím…. chvíle napětí, beru uzlíček poprvé nad kyblík, dělám „ČČČČČČČ…“ a z dítětě teče! Měla jsem děsnou radost a prostě to zkoušela dál a dál. Kojila jsem ji převážně nad kyblíkem, kdy ji jsem měla položenou celým tělem zádama na předloktí a druhou rukou jsem ji držela nožičky u břicha. Klubíčko jsme začali dělat o něco později, kdy už jsme měli manipulaci víc v paži a taky začala být na jedné ruce těžší.
Jak to u ní poznám? Dávám ji vždy po probuzení, po kojení, ze začátku při kojení.
Většinou sebou začne dost mlít, kopat nožičkama, zrychleně dýchat a u kojení se pouští prsa. Z šátku se snaží dostat ven. Děti dělají signály různé, různě silně, a mění se to. Nikdy nekončící zábava!
Používají se jednoduché pleny jako pojistka, já je nepoužívám, ale jsem hárdkór-matka! Na cesty chodím s kyblíkem v tašce, pár plenama, toaleťákem, a nahradním oblečením. V pohodě je, že kojená Klára má snad bezpachou moč.
Na noc jsem ji dávala pleny, nebo na ní spala, ale většinou mě její pohyby spolehlivě vzbudí (ÁNO, SPÍME SPOLU v jedné posteli, má to jen výhody). Je fajn mít v posteli beránka, nebo nějakou nepropustnou podložku. Teď ve třech a půl měsících už jsme sehraný, tak už spí jen lehce oblečená.
Dá se krásně vyjít s 20-30 obyčejnými čtvercovými plenami, plus nějaké svrchňáky k tomu. Jednorázový nákup a semtam pračka. Sbohem tahání plen z obchodu… Samozřejmě je fajn to různě kombinovat, podle vás a dítěte, kupříkladu na delší cestě v autě, když stojíte v koloně, se prostě bezplenkovat dost dobře nedá. A budu ráda za další tipy!
Není to stoprocentní, máme různé dny různou úspěšnost. Každopádně to děláme s radostí a vidět třeba v zrcadle nad umyvadlem jak si oddychne, uleví, a někdy se usměje – to je prostě paráda. Díky dávání nad kyblík s nožkama u břicha netrpí na zaražený prdy. Nepoužívám na ní žádnou kosmetiku na omývání, ani vlhčené parfemované ubrousky. Není zapařená, tudíž žádné zásypy. Jsem zvědavá, co bude dál, jak to bude mít za pár měsíců,…..
Co si o tom myslíte? Zkoušeli jste? Můžu vám nějak poradit? Nechte mi tu komentář, budu ráda.
UPDATE: O tom, že to jde i s dvojčaty se podělila i Jantar – určitě mrkněte.
